Tygr

Tygr, také tygr džunglový nebo tygr lesní, je největší kočkovitá šelma. V minulosti byl v mnoha poddruzích rozšířen prakticky po celé Asii, od Turecka až po Koreu a Indonésii. Dnes jsou, hlavně kvůli člověku, některé poddruhy vyhubeny a tygr je ohroženým druhem.

Samotáři

Nežijí ve skupinách, jsou samotáři. Teritorium si označují různými způsoby, podobnými domácím kočkám; např. močí či škrábáním do kůry. Samec zjistí podle pachu, jestli se v jeho území nachází samice v říji, a jen tehdy jí dovolí vstup do svého teritoria. Nezůstanou spolu déle než 2 týdny.

Lov, Kořist

Tygři loví spíše velká zvířata, jako jsou jeleni, příležitostně uloví i menší kořist a jestliže je v okolí nedostatek potravy, spokojí se i s kobylkami. Dokáží spořádat až 50 kg masa najednou. Na lov se vydávají převážně v noci (proto mají velmi jemný sluch), aby snížili nebezpečí, že je někdo objeví. Někdy za kořistí putují hodně daleko. Většinou jsou úspěšní v jednom z dvaceti případů, takže se tygr rozhodně nenasytí každý den. Tygr uloví cca 50 kusů kořisti ročně, tzn., že se tygři najedí každý osmý den. Tygři svou kořist obvykle odtáhnou a ukryjí v podrostu a po několik dní se k ní vracejí, dokud na ní zbývá aspoň kousek masa.

Námluvy

Tygři nevolají a neřvou tak často jako lvi. Jedině v době páření je lze slyšet pravidelně. Vynikající znalec tygrů ussurijských N.A.Bankalov, který o nich napsal nádhernou knihu, líčí, jak v zimní mrazivé tajze probděl v době říje mnoho nocí a počítal kašlavé hluboké hrdelní volání soupeřících samců i lákavé volání samic.

Bílí Tygři

Bílí tygři nejsou poddruhem, bílá barva je recesivně děděná barevná odchylka. Vyskytuje se jen u tygra indického.

    Zeměpisné rozšíření: první bílý tygr byl odchycen v roce 1951 v indickém státě Madhjapradéš

    Potrava: střední a větší obratlovci do velikosti jelena, živá kořist

    Rozměry: podobnost ostatním druhům

    Rozmnožování: v roce 1958 se poprvé narodila 4 bílá tygřata v soukromé Zoo Maharádži z Révy poté, co nechal spářit bílého samce s jednou z jeho normálně zbarvených dcer. Získat bílého tygra bylo zpočátku nemožné. Teprve po dostatečném rozmnožení se podařilo tato zvířata zakoupit i několika zoo světa. Zajímavosti: bílé zbarvení se zachovanými tmavými pruhy je znakem částečného albinismu - nedostatku barviva. Také oči bílého tygra nejsou červené jako u pravých albínů, ale modré. Bílý tygr by v přírodě s největší pravděpodobností neměl šanci přežít, neboť nápadné zbarvení srsti by mu znemožňovalo skrýt se v mladém věku před predátory, případně v dospělosti cokoliv ulovit. Jedná se tedy o zvířata žijící pouze v zajetí. V ČR můžeme bílé tygry  najít v Zoo Liberec nebo v Zoo Dvorec.

Zajímavosti

    V tradiční asijské medicíně jsou tygří kosti a orgány vysoce ceněny pro jejich údajné léčivé účinky. Jedná se o pověry, které nemají naprosto žádné opodstatnění.

    Tygři byli v arénách antického Říma, ale například také středověké Indie nasazováni do bojů proti lvům. Dle dostupných informací v těchto soubojích obvykle vítězili tygři. Tygři v těchto arénách dále bojovali se slony, býky, medvědy i lidmi.[zdroj?] Na Jávě a v Siamu se pořádaly tygří zápasy ještě v 19. století. K soubojům tygrů a lvů známý český zoolog Zdeněk Veselovský uvedl následující: "Konkurentem a sokem tygra není ani lev, i když se v Indii rovněž vyskytuje (v rezervaci Gir Forest). V tomto odlišném biotopu se však nikdy s tygrem nesetkává. Ze zoologických zahrad však bezpečně víme, že v soubojích mezi tygrem a nejzdatnějším lvím samcem, k nimž došlo, když je ošetřovatel omylem pustil do stejného výběhu, zvítězil vždy tygr. Tygr se jako samotářský lovec musí spoléhat vždy jen na sebe, a proto má nad lvem, lovícím ve skupině, převahu." (Zdeněk Veselovský: Tygr).

    Tygra je možno křížit se lvem, kříženec se nazývá liger nebo tigon, podle toho, kdo z rodičů je tygr a kdo lev.

    Tygři mají velmi významné místo v asijské kultuře. V hinduismu je tygr spojován s válkou, smrtí a násliím, je zobrazován jako jízdní zvíře (váhana) bohyně Durgy či Kálí (někdy však bývá nahrazován lvem). V Číně je tygr třetím zvířetem zvěrokruhu. Na mnoha místech Asie byly rozšířeny představy o lidech, kteří se teriantropicky proměňují v tygry. Dosud je tato víra živá v Malajsii a na Sumatře. Zmiňují se však o ní i staré čínské texty, např. román Putování na západ. "Tygrodlaky" znali ve svých mýtech i Korejci nebo domorodí Sibiřané, zejména Nanajci. Na Sibiři, u Nanajců, Ulčů a Udehejců byl tygr, podle některých představ okřídlený, ochranným duchem šamanů.